Výstava snímků Zuzany Mináčové zahájila Slovenské dni v Prahe

26/09/2019

U příležitosti 88. narozenin fotografky Zuzany Mináčové začala včera na pěší zóně Anděl výstava jejích snímků nazvaná Cesta ke svobodě. Po včerejší vernisáži bude výstava velkoformátových snímků pokračovat od 27. září do 17. listopadu před kostelem sv. Václava na Smíchově.

Výstava se koná v rámci akce Slovenské dni v Prahe a je na ní 17 fotografií, které mají podle autorky především mladým lidem připomínat 17. listopad 1989 a to, že cesta k němu nebyla jednoduchá. Za Městskou část Praha 5 zahájila výstavu starostka Renáta Zajíčková a místostarosta Lukáš Herold (oba ODS), který zároveň uznávané fotografce poblahopřál k narozeninám.

Během čtvrtka 26. září vám aktuální nabídku představí Košický či Žilinský region, přijedou i zástupci z Vysokých Tater, Oravy, Spiše, Pienin, Středního Slovenska, Horehroní, Novohradu i Podpoľaní, nebude chybět ani jižní Slovensko zastoupené Žitným Ostrovem a dunajskem.

V rámci prezentace slovenských regionů, budete moci ochutnat tradiční slovenské speciality jako halušky, noky, lokše, skalický trdelník, bratislavské rohlíky, sýrové speciality, slovenský hotdog, rybízové víno, pivo z malých pivovarů, víno slovenských vinařů a tatranský čaj – Tatra Tea.

 

Zuzana Mináčová

Zuzana Mináčová (88) se narodila v Bratislavě v emancipované židovské lékařské rodině. Rodiče ji vychovávali nenáboženským způsobem, ovšem s ortodoxií se měla možnost setkat v rodině svých prarodičů v Betlanovcích, kam jezdila na prázdniny a zažívala různá dobrodružství. Idylické dětství Zuzany Mináčové bylo však záhy zpřetrháno – bylo jí teprve osm let, když vypukl Slovenský stát [1] a její rodina byla ze dne na den nucena čelit řadě restrikcí a perzekucí. Válku prožila zprvu se svou sestrou v úkrytu, po udání však byly obě odtransportovány do sběrného tábora Sereď [2], odtamtud do Osvětimi, po níž následoval ještě tábor nucených prací ve Vrchlabí.

Osvobození zažila jakožto třináctileté děvče. Válečné události ji donutily předčasně dospět, po válce jí starosti jejích vrstevnic připadaly najednou cizí. Jak sama říká, nezajímaly jí starosti spolužaček ve škole, chtěla začít žít opravdovým životem, najít si práci a realizovat se. To se jí vyplnilo – stala se známou a úspěšnou fotografkou, v této profesi se realizuje dodnes. Zapojila se do takzvané „nové vlny“ šedesátých let, která rozšířila možnosti fotografického výrazu. Její tvorbu charakterizuje imaginace, filozofická kontemplace, poetická hra a experiment.

Je autorkou fotografických cyklů Čas, Čekání, Souvislosti, Hra, Zastavení na cestě, Herecké portréty, Stromy. Téměř po šedesáti letech po druhé světové válce se Zuzana Mináčová rozhodla „obnovit“ svoje dětské rodinné album, o které přišla v chaosu druhé světové války. V roce 1996 se pustila do projektu „Rekonstrukce rodinného alba“, tedy zpřítomnění svého dětství skrze fotografii.

Do projektu zapojila svého syna Matěje s rodinou a další své přátele a jiné známé osobnosti, kteří jí zpřítomnili vlastní příbuzné, o něž za války přišla, a po nichž jí nezůstaly žádné fotografie. Jelikož je sama známou fotografkou, rozhodla se rekonstruovat toto album sama na základě svých vzpomínek.

 

Zdroj medailonku ZDE