Vynikající umělce manžele Hakenovi bude navždy připomínat pamětní deska. Bydleli na Praze 5 s níž byli pevně spjati
16/05/2023Nezapomenutelným umělcům, opernímu pěvci Eduardu Hakenovi a herečce Marii Glázrové – Hakenové, byla dnes slavnostně odhalena pamětní deska na domě ve Švédské ulici 107/39, Praha 5, kde spolu manželé prožili padesát let spokojeného života. Autorem desky je sochař Petr Císařovský. Složit hold těmto proslulým umělcům přišel starosta Prahy 5 Jaroslav Pašmik, generální ředitel Národního divadla Jan Burian a ředitel mezinárodního festivalu Pražské jaro Pavel Trojan Jr.
Pamětní deska znázorňuje siluety manželů Hakenových v kombinaci s krabicovým písmem. Autor toho díla sochař Petr Císařovský zvolil vrstvení dvou kovových materiálů v kombinaci matného, broušeného a leštěného nerezu s cortenem: „Pamětní desku jsem navrhl se záměrem, aby každý měl možnost rozvinout svou vlastní vzpomínku na oba umělce, a tu představu vložil do jejich siluet. Paní Marii Glázrovou jsem obdivoval jako představitelku mistrně ztvárněných rolí dramatických i krevnatě lidových postav. Nezaměnitelný bas pana Eduarda Hakena mám v paměti především v roli vodníka ve Dvořákově Rusalce. Myslím, že nejsem sám, kdo na obě tyto mimořádné osobnosti české kultury dodnes vzpomíná s úctou a respektem,“ říká Císařovský.
Vynikající operní pěvec, svébytná osobnost s kovovým hlasem velkého rozsahu, umělecky naprosto přesvědčivý, to byl Eduard Haken. Ztvárnil celou řadu postav především ze Smetanových a Dvořákových oper, v nichž exceloval jako Kecal v Prodané nevěstě a Vodník v Rusalce. Do svých postav vkládal lidskost i komiku, čímž postavy získaly nový rozměr. Za celoživotní mistrovství byl oceněný (in memoriam) Zvláštní cenou kolegia Thálie.
Od srpna 1941 získal Eduard Haken stálé angažmá v Národním divadle, kde strávil krásných padesát let a také zde poznal herečku a budoucí manželku Marii Glázrovou.
Marie Glázrová byla charizmatická žena, s tajemnou tváří a sytě melodickým hlasem. Vynikla na divadelních prknech, jako filmová herečka i rozhlasová recitátorka. V divadle zaujala rolí jako Mahulena, Zuzana Vojířová, Maryša a Hippodamie. Ve filmu ztvárnila celou řadu rolí, ale do paměti diváků se vryla především jako Jenůfa v Její pastorkyni a Rozina ve filmu Rozina sebranec.
Život Marie Glázrové byl silně spjatý s osobou jejího manžela Eduarda Hakena, jehož umělecký vývoj ovlivňovala. Pomáhala mu především v jevištním uchopení operních postav. Sám Haken se k ní vyjádřil slovy „Moje paní udělala mnoho pro mou pěveckou kariéru, zejména jako přísná kritička.“ A dále dodává: „Marie Glázrová však udělala mnoho především pro můj šťastný osobní život. Dala mi dceru, je skvělou mámou, skromnou manželkou. Vždy jsme byli k sobě ohleduplní a respektovali jsme svoje zájmy.“
Rodina Hakenových je pevně spjata s Prahou 5. Mnohokrát vystupovali na koncertech na Bertramce, často také účinkovali v rámci charitativních akcí ve Fakultní nemocnici v Motole. Obyvatelé Smíchova mohli pravidelně vídat, jak slavný pěvec chodíval z Hřebenek téměř každý den na zkoušky a představení do Národního divadla pěšky.
„Marie Glázrová a Eduard Haken jsou osobnosti Prahy 5, které v novodobé historii měli pro naši městskou část v oblasti kultury nevyčíslitelný přínos. Profesionální přístup, do detailu pečlivě nastudované role a v neposlední řadě zužitkování talentu, kterým byli oba bezesporu obdarováni se promítli na naší umělecké scéně. Vystupovali na prknech nejzvučnějších divadelních a operních stánků nejen v tehdejším Československu, ale i na světových podiích,“ říká radní pro kulturu Štěpán Rattay (PIRÁTI) a dodává „Měl jsem tu příležitost se o obou umělcích bavit i s jejich dcerou, s naší dlouholetou kolegyní zastupitelkou Marií Ulrichovou Hakenovou, a pochopil jsem, že oba umělci měli velmi silné pouto nejen k Praze 5, kde strávili převážnou část svého života, ale i k sobě samým. Jsem velice rád, že toto silné pouto je i signifikantní pro tuto pamětní desku, kterou zde na místě, kde oba umělci žili nyní odhalujeme.“
