Ulice v Nové Waltrovce nesou jména vězněných hokejistů

25/01/2024

Na pomezí pražských Radlic a Jinonic postupně vyrůstá moderní čtvrť Nová Waltrovka. Na rozsáhlém továrním brownfieldu ji staví společnost Penta Real Estate. Zdejší nová veřejná prostranství dostala jména po hokejových mistrech světa z konce 40. let, kteří byli posléze perzekvování komunistickým režimem. Centrální prostor se stal náměstím Augustina Bubníka, v západní části mezi hotelem Zleep a rezidenčními domy se nachází ulice Vladimíra Kobranova a komunikace spojující Radlickou ulici s plánovanou zástavbou na severním úbočí bude ulicí Václava Roziňáka.

 

Záměr schválila místopisná komise a následně i magistrátní rada. Pojmenování po legendách československého hokeje podpořila i městská část Praha 5. „Jsem velmi ráda, že právě Nová Waltrovka se stala místem, kde ulice připomínají zločin, které komunistický režim spáchal na úspěšných hokejistech. Jejich příběhy jsou živým mementem a nadějí, že i přes snahu režimu zničit je a jejich jména vymazat z paměti národa, se stále těší uznání,“ uvedla starostka Radka Šimková (PRAHA 5 SOBĚ).

 

Náměstí Augustina Bubníka. Foto: René Volfík

 

Místostarostka pro sport Monika Shaw Salajová (SEN 21) vnímá poctu hokejistům jako symbolické upozornění na to, že dnešní svobodu nemůžeme brát za samozřejmou: „Díky pojmenovaným ulicím si můžeme častěji připomínat naše hokejové legendy, které v době komunistického zřízení byly nespravedlivě odsouzeny k mnoha letům vězení. Přesto tito hokejisté neohnuli svůj hřbet ani charakter. Čest jejich památce.“

 

O splátce za komunistické bezpráví mluví také Martin Mafka, vedoucí projektového řízení společnosti Penta Real Estate: „Příběh hokejových hrdinů nesmí být zapomenut. Jsme potěšeni, že ulice na Nové Waltrovce ponesou jména hrdinů z olympiády ve Svatém Mořici a z hokejových šampionátů 1947 a 1949. Je to vůbec poprvé, kdy bude těmto vězněným hokejistům vzdána čest podobným způsobem. Věříme, že se na takové adrese bude obyvatelům naší nové městské čtvrti dobře bydlet,“ dodal Martin Mafka, vedoucí projektového řízení společnosti Penta Real Estate.

 

Ulice Vladimíra Kobranova. Foto: René Volfík

 

Hrdinové, kteří měli být zapomenuti

O co šlo v kauze hokejistů, jejichž jména si budeme připomínat v Nové Waltrovce? Představitelé vládnoucí komunistické strany na jaře 1950 rozhodli, že hokejová reprezentace neodletí na světový šampionát do Londýna, kde měla obhajovat zlaté medaile. Hlavním důvodem byla obava z emigrace hráčů – krátce předtím z Československa utekla mistryně světa v krasobruslení Ája Vrzáňová nebo špičkový tenista a pozdější vítěz Wimbledonu Jaroslav Drobný. Hokejisté z Moravy odjeli domů, ti čeští se sešli v oblíbené pražské restauraci U Herclíků, kde padala nelichotivá slova na adresu nově etablovaného komunistického režimu. Právě na to čekala StB – hokejisty ještě během večera a následujícího dne pozatýkala, umístila v neblaze proslulém hradčanském Domečku a podrobila mučení.

 

Ulice Václava Roziňáka. Foto: René Volfík

 

V neveřejném procesu v říjnu 1950 bylo 11 hokejistů obviněno ze špionáže a vlastizrady a všichni byli odsouzeni. Do čela údajné ilegální skupiny postavila tajná policie populárního brankáře Bohumila Modrého (trest 15 let vězení), ačkoliv už tehdy nebyl členem reprezentačního týmu. Augustin Bubník byl odsouzen na 14 let, Václav Roziňák a Vladimír Kobranov na deset let. Dalšími odsouzenými byli Stanislav Konopásek (12), Josef Jirka (6), Zlatomír Černý (3), Jiří Macelis (2), Přemysl Hajný (1), Antonín Španinger (1) a Josef Stock (8 měsíců). Hokejisté zažili kruté věznění v Praze na Pankráci či v Ruzyni, v Plzni na Borech a později v jáchymovských uranových dolech. Nejpřísnější tresty zkrátila až milost prezidenta Zápotockého v roce 1955.

Více o celém procesu s hokejisty zde: Paměť národa

 

Místostarostka Monika Shaw Salajová (druhá zleva), Gustav Bubník (třetí zleva), starostka Radka Šimková (třetí zprava), radní Štěpán Rattay (zcela vpravo). Foto: René Volfík

 

 

Augustin Bubník (1928–2017)

Stříbrný medailista z olympijských her ve Sv. Mořici (1948), mistr světa (1949), pětinásobný vítěz Československé hokejové ligy (1946–1950) a její nejlepší střelec (1950). Za údajnou špionáž, velezradu a rozvracení lidově demokratického zřízení odsouzen na 14 let, v roce 1955 omilostněn. Do reprezentace ani do nejvyšší soutěže se však už vrátit nesměl. Stal se hokejovým trenérem, významně přispěl také k rozvoji hokeje ve Finsku.

 

Václav Roziňák (1922–1997)

Také stříbrný olympijský medailista (1948), k tomu dvojnásobný světový šampion (1947 a 1949) a vítěz Čs. ligy (1949). Tvořil slavný útok společně se Stanislavem Konopáskem a Vladimírem Zábrodským, se kterými nastupoval za LTC Praha i v reprezentačním týmu. V roce 1968 emigroval do Švýcarska, kde také zemřel.

 

Vladimír Kobranov (1927–2015)

Pocházel z ruské rodiny, která emigrovala po bolševické Říjnové revoluci. Narodil se už ve středočeských Černošicích. Reprezentační kariéru zahájil olympijským stříbrem ze Sv. Mořice (1948), stal se světovým (1949) i evropským (1949) šampionem, vítězem Čs. ligy (1950) a dvojnásobným nejlepším střelcem ligy (1946 a 1948).