Galerie Portheimka představuje díla malíře Jaroslava Kopáče

21/04/2013

Květnová výstava v Galerii Portheimka je věnována tvorbě malíře Jaroslava Kopáče, který navzdory svému krátkému tvůrčímu období zanechal po sobě na sto padesát portrétů, autoportrétů a obrazů s tématikou pařížských ulic, barů a hospůdek.Navštívit ji můžete každý den kromě pondělí od 13:00 do 18:00.

Jaroslav Kopáč se narodil 27. května 1904 v Praze a umělecké vlohy zděděné po učitelských předcích nezapřel. Nejdříve vyhrávala hudba, poté začal malovat. Druhá světová válka jej zastihla v nejproduktivnějším věku, zapojil se do odbojové skupiny Bílá růže, od roku 1943 navštěvoval malířskou školu spolku Mánes. Studoval figurální malířství u profesorů Liesera, Tittelbacha a Baucha. Po válce ho přijali na Akademii výtvarného umění a zdálo se, že nic nebrání jeho umělecké dráze.

Jenže konec války nepřinesl pouze úlevu. V červnu roku 1945 zemřela jeho žena Zdeňka na rakovinu a on zůstal s malou dcerkou sám. Když mu francouzská vláda nabídla stipendium na Ecole nationale supérieure des beauxarts, neváhal a s malou Evou odjel do Francie.

Osudná věštba se vyplnila

Poválečná Paříž nic neztratila z umělecké atmosféry třicátých let. Jaroslav Kopáč začíná studovat u profesora Souverbieho, navštěvuje kreslířskou školu Grande-Chaumière, chodí do montparnasských kaváren. Tam si kreslí a píše poznámky na papírové ubrusy. Každá neděle však patří malé Evě. Vyrážejí spolu na dlouhé procházky, tatínek jí vypráví příběhy pařížských zákoutí. Při jedné nedělní procházce si nechá předpovědět osud a od té doby věří, že už na světě dlouho nebude…

Komunistický převrat 25. února 1948 staví stipendisty žijící v zahraničí před zásadní otázku. Vrátit se, nebo zůstat? Jaroslav Kopáč neví, co dál. Z událostí doma je však zklamaný a rozčarovaný. Přátelé mu nabízejí místo profesora na UMPRUM. V sobotu 16. května 1949 přechází pařížský bulvár Jourdan a uprostřed z ničeho nic klesá k zemi. Nohy mu vypovídají službu, nemůže jít dál. Za několik dní, 21. května, v nedožitých 45 letech umírá v nemocnici. Příčina smrti? Údajně dětská obrna.

„Příběh Jaroslava Kopáče je smutný, přesto jeho obrazy smutek na první pohled nevyzařují. Vidět je můžete v galerii každý den kromě pondělí po celý květen,“ zve na výstavu radní Michal Šesták.