Den válečných veteránů a obětí válek připomíná 101. výročí konce 1. světové války
11/11/2019V dnešní den si svět připomíná 101. výroční od konce první světové války, válečného konfliktu, který se dotknul snad všech českých rodin a již navždy změnil svět. V jedenáct hodin jedenáctého dne jedenáctého měsíce roku 1918 vstoupilo v platnost příměří podepsané válčícími stranami ve francouzském Compiègne, kterým byly ukončeny boje první světové války, tehdy nazývané Velké. Pátá městská část si každoročně tento významný den připomíná pietním aktem u fontány Propadliště času na Náměstí Kinských.
Dnem válečných veteránů a obětí válek si lidé již od roku 1026 připomínají účastníky a oběti světových i lokálních konfliktů, a to jak oběti z řad vojáků, tak i nevinné oběti z řad civilního obyvatelstva. Vzpomínkového aktu, který pořádalo Sdružení válečných veteránů ČR (SVV ČR), se v pátek 8. listopadu 2019 zúčastnili místostarosta Lukáš Herold (ODS) a radní Petr Lachnit (ANO) společně s Davidem Duškem (Starostové a nezávislí Praha 5), Poslaneckou sněmovnu zastoupil poslanec Pavel Růžička, Generální štáb AČR brigádní generálka Lenka Šmerdová a Středočeský kraj reprezentoval radní Robert Bezděk.
Na úvod zazpíval hymnu České republiky emeritní člen Státní opery Praha Stanislav Lehmann a následně žáci Základní umělecké školy Na Popelce přečetli seznam šestadvaceti vojáků, kteří od začátku devadesátých let padli při zahraničních misích Armády České republiky. U každého padlého přečetli jméno a příjmení, jeho hodnost, datum úmrtí a stát, kde přišel o život. Nejvíce vojáků dosud zemřelo na misích v Afghánistánu. Následně byly k základnímu kameni pomníku padlým položeny věnce. Za pátou městskou část to udělali místostarosta Lukáš Herold, radní David Dušek a radní Petr Lachnit, pod jehož záštitou se pietní akt konal.
Během svého projevu radní Petr Lachnit vyzdvihl význam Dne válečných veteránů a obětí válek, připomněl historii místa, kde se pietní akce konala, místa, které se mělo jednou provždy stát vzpomínkou na všechny životy položené při osvobozování Prahy v závěru 2. světové války. Ve svém projevu zdůraznil, že by se měla společnost chovat s úctou nejen k padlým vojákům, ale i přeživším veteránům.
„Každá země si váží svých padlých vojáků, povyšuje je ,in memoriam´, vypravuje jim vojenské pohřby. Co ale s těmi, kteří neměli to ,štěstí´, a přesto, že bojovali, tak nepadli. Proč se ta samá společnost není schopná chovat s náležitou úctou i k žijícím veteránům těch bojů. Copak jenom proto, že nepadli, jim patří méně úcty, méně obdivu? Stát by měl být hodnocen především za to, jakou vděčnost projevuje těm, kteří pro něj udělali něco víc, než jenom splnili svoji povinnost,“ řekl radní Petr Lachnit.
„Přestože se České republice válečný konflikt vyhnul, byli jste to právě vy, váleční veteráni, kteří jste bojovali za naši demokracii a svobodu v misích po celém světě. Vydobyli jste nám uznání a respekt u našich spojenců a vaše osobní statečnost chránila a bránila naši demokracii a svobodu. Každý národ má své hrdiny, pro mě jste to vy, kteří jste se za naši svobodu nebáli nasadit své životy,” řekl místostarosta Lukáš Herold.
„Měl jsem tu čest být na první porevoluční misi. Jako válečný zpravodaj jmenovaný prezidentem republiky jsem se osobně účastnil prvních dní mise v Saudské Arábii. Děkuji všem, kteří Českou republiku reprezentovali a reprezentují na válečných misích. Tato služba je často hanobena a nezaslouženě zmenšována. Máme být na co hrdi a musíme si našich veteránů vážit. Doufám, že i tato akce k tomu přispěje,“ uvedl radní David Dušek.
Místopředseda Sdružení válečných veteránů, Ladislav Sornas zdůraznil ve svém projevu význam tohoto slavnostního dne, odvahu a statečnost všech našich vojenských veteránů, kteří prošli válečnými konflikty a trvalý zármutek rodin, jejichž členové zahynuli při plnění svého poslání.
„S hrdostí a láskou vzpomínáme na naše vojáky, kteří při plnění služebních povinností položili své životy. Nebyla to marná oběť,“ řekla Lenka Šmerdová.
Během vzpomínkové akce převzali vyznamenání z rukou zástupce Sdružení válečných veteránů účastníci zahraničních misí v Iráku, bývalé Jugoslávii a Afghánistánu. Záslužný kříž SVV ČR III. stupně dostali za spolupráci a pomoc při organizaci a zabezpečení péče o válečné veterány praporčík Vlastimil Novotný, podplukovník Jiří Konečný a kapitán Petr Kolouch. Záslužný kříž SVV ČR II. stupně si odnesl major Pavel Striegel.
Mezi hosty akce byl i předseda dopravního výboru zastupitelstva Prahy 5 Jan Panenka (ODS). „Je to důležitá akce. Lidé by si měli připomínat, že položit lidský život je největší oběť, kterou může člověk udělat pro svou vlast. V mojí rodině je švagr podplukovníkem, který se zúčastnil několika misí. Vím, že když byl v misích, zasáhlo to celou rodinu, která se obávala, zda se vůbec vrátí,“ řekl. Podle zastupitele je dobře, že si Praha 5 Den válečných veteránů a obětí válek každoročně připomíná.
Rektor kostela Nanebevzetí panny Marie Stanislav Přibyl po čtení z knihy Makabejské připomněl význam toho, že vojáci nasazují to nejcennější, co každý má, a to vlastní život.
Již během oslav prvního výročí ukončení Velké války, v roce 1919, se ve Spojeném království zrodila tradice Dne vzpomínek (Remembrance Day), při kterém jsou připomínány válečné oběti. Tento významný den má v různých zemích svou specifickou podobu, název a tradice. Základní cíl je však podobný – uctění památky všech veteránů a obětí válečných konfliktů, bez ohledu na válčící strany. Od dvacátých let 20. století se symbolem vzpomínky na válečné oběti staly květy vlčích máků, ale i dalších květin, které rostly na hrobech pohřebených vojáků. Základem se stala báseň kanadského vojenského lékaře Johna McCrae “Na polích flanderských” (“On Flanders Fields”).
Na polích flanderských
John McCrae
Na polích flanderských vlčí máky kvetou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde hrob je náš. Však mezi červánky,
na nebi modrém slyšte skřivánky,
když dole kanóny tu svoji píseň řvou.
My mrtví zůstanem – a je to možná zdání,
že včera žili jsme a byli milováni,
když nyní ležíme na polích flanderských.
Náš boj teď jiní převezmou:
do vašich rukou vkládáme teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal.
Když rozkvétá lán máků červených,
my spíme dál na polích flanderských.
(český překlad Jindra Svitáková)