Český divadelní plakát v proměnách času

27/04/2012

Městská část Praha 5 zve nejen své občany na výstavu divadelních plakátů, která proběhne v Galerii Portheimka od 1. do 31. května 2012. Expozice připravená ve spolupráci Institutem umění – Divadelním ústavem (IDU) s bude přístupná každý všední den kromě pondělí od 13:00 do 18:00.

Vernisáž proběhne výjimečně ve středu 2. 5. od 18:00.

Divadelní plakáty jsou svébytnými uměleckými díly. Ve sbírkových fondech IDU se během let nashromáždilo přes 1000 plakátů, od 60. let až téměř do dneška. Tak jak klasické plakátové plochy, nedílná součást velkoměsta, byly vytlačeny billboardy či zlikvidovány zástavbou, tak divadelní plakát pomalu ztratil svou funkci a ocitnul se na okraji zájmu divadelních podnikatelů a tím i samotných grafiků. Tato výstava chce připomenout některé plakáty z posledních 50 let, připomenout české umělce, kteří působili nejen v Čechách a na Moravě, ale i na Slovensku. Jsou mezi nimi významní divadelníci, malíři, grafici i scénografové, jako např. Jaroslav Malina, Libor Fára, Pavel Brom, Adolf Brom, Pavel Teissig a řada dalších. Pro výstavu bylo vybráno cca 50 plakátů, vesměs originální výtvarná díla, bez zásahu (nebo jen s minimálním použitím) počítačové grafiky a typografie.

Plakát bývá označován za královskou disciplínu grafického designu. Rozšíření obrazového plakátu umožnil  na konci 18. století vynález vhodné reprodukční techniky – litografie, u něhož stál Alois Senefalder – český vynálezce litografie jako techniky, jež dává tištěnému obrazu stejné možnosti jako slovu.

První plakáty se podobaly spíše vývěskám a cedulím, s uměním neměly ještě nic společného. Obsah tištěných slov byl důležitější než estetické podání. Později začíná používat i dekoraci, ornament, typografii, tučné typy písma a linky.

Na konci 19. století vynikli svými plakáty Henri de Toulouse-Lautrec nebo Jules Chéret, na přelomu 19. a 20. století ovlivnil umění tvorby plakátu svými díly i český malíř Alfons Mucha. Stal se známým díky divadelnímu plakátu Gismonda (1894-1895), který si objednala pařížská herečka Sarah Bernhardt.  Z českých výtvarníků, kteří se plakát soustavně věnovali, jmenujme např. Milana Grygara, Jaroslava Švába, Jiřího Rathouského, Zdeňka Zieglera, Evu Švankmajerovou, Josefa Vyleťala, Karla Teissiga a další. Výrazné a osobité divadelní plakáty vznikaly v období 70.-80. let v tzv. studiových divadlech (Divadlo Na provázku, Ha-divadlo, Divadlo na okraji atd.)

V současnosti pozbývá většinou divadelní plakát samostatnou uměleckou funkci a často i hodnotu, většinou se orientuje jen na informační funkci, popř. soustředí se na propagaci hereckých protagonistů. V tom smyslu pozorujeme krizi divadelního plakátu podobně, jako je tomu u plakátu filmového. V obou sférách však čeští výtvarníci v minulosti vytvořili pozoruhodné množství originálních děl, které právem náleží k pokladům moderního českého umění.