Portheimka v lednu nabídne “Dualog” umělců Eckerta a Mocka

03/01/2013

Městská část Praha 5 si vás dovoluje pozvat na výstavu Jana Eckerta a Jiřího Mocka s názvem “DUALOG, sochy – obrazy”, která bude slavnostně zahájena vernisáží v Galerii Portheimka v pondělí 7. ledna 2013 v 18:00.

Výstavu je možné navštívit každý den kromě pondělí od 13:00 do 18:00, a to od 8. ledna do 1. února 2013.

Dualog je názvem výstavy obrazů Jiřího Mocka a plastik Jana Eckerta. Tento název byl zvolen jako slovní hříčka složená ze slov „duel“ a „dialog“. Díla obou generačně blízkých umělců tvoří zvláštně kontrastní světy, které lze chápat do jisté míry jako estetickou konfrontaci, ale i jako nečekaně harmonický rozhovor.

Ak. mal. Jan Eckert (nar. 1949), potomek slavné keramické dynastie, malíř, sochař a také pedagog. Vystudoval na UMPRUM v letech 1969 – 1975. Jeho učiteli byli např. Stanislav Libenský nebo Zdeněk Sklenář. Vystavoval v ČR i v zahraničí, především v Německu. První samostatnou velmi úspěšnou výstavu uskutečnil v Hannoveru v roce 1990. Galeristka Viktoria Hradská jej nazývá „melancholickým lyrikem, samotářem“.  Sám Eckert zase přiznává silnou inspiraci antikou. Ilustroval rovněž řadu knih – od fejetonů Alexe Koenigsmarka po Shakespearova Kupce benátského v překladu Martina Hilského.

Vystudoval monumentální malbu, rád tvoří figury v životní velikosti, maluje triptychy i polyptychy, tedy tří a vícedílné obrazy, na nichž jsou figury, jak říká – „obklopeny malířskou architekturou ploch“.

U příležitosti svých šedesátin vystavoval neobyčejný komplet plastik zvaný Dobytí Tróje – jedná se o velké keramické šachy, kde jednotlivé figurky jsou zároveň originálními sochařskými artefakty. Z inspiračních zdrojů jmenuje anglického malíře Francise Bacona či svého někdejšího generačního souputníka Igora Šebestíka. Plastiky Jana Eckerta jsou neobyčejně expresivní, nesou jasné a zneklidňující sdělení a bezpochyby patří k tomu nejoriginálnějšímu, co v dnešním českém výtvarném umění vzniká.

Jiří Mocek (nar. 1945), grafik, malíř a ilustrátor. Absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze a v letech 1965 a 1966 se neúspěšně pokoušel o přijetí na AVU. V následujících 11 letech vystřídal řadu zaměstnání  – stavěl kulisy ve Vinohradském divadle, pracoval ve skladu dekorací Národního divadla, byl kresličem map v katastrálním úřadu ČSAV, nejdéle pracoval v umělecko-technickém provozu Národního divadla v Praze. V r. 1975 odtud odešel. Spolupracoval s řadou novin a časopisů jako ilustrátor, jako grafik navrhoval obaly na gramofonové desky. První výstavu měl v r. 1964 a v r. 1982 o jeho dílo projevila zájem slavná galeristka Anne Baruch z Chicaga, která se snažila zviditelnit české umělce v této době izolované za „železnou oponou“. Po úspěchu v její galerii v Chicagu vystavoval Jiří Mocek často také ve Španělsku, Německu, Rakousku a Švýcarsku. Je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Alšově Jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, v Oblastní galerii Benedikta Rejta v Lounech, v galerii Baukunst v Kolíně nad Rýnem a v soukromých sbírkách po celém světě (Španělsko, Rakousko, USA, Dánsko, Francie, Belgie, Švýcarsko ….).

Má-li Jiří Mocek vyjádřit své životní umělecké krédo, vždy cituje moudrá slova svého obdivovaného malíře Odilona Redona: „Kdo tvoří s úmyslem diváky poučit, dostane se při tom nutně na scestí. Obraz o ničem nepoučuje; obraz vábí, překvapuje, okouzluje, nenásilně a láskyplně vede k potřebě žít s krásou; povznáší a obrozuje ducha“.