Záslužná medaile MČP5 – oceněné osoby od r. 2008

Pravidla pro udílení „Záslužné medaile městské části Praha 5“

Město Smíchov již na přelomu 19. a 20. století udělovalo občanům, kteří se podíleli na rozvoji města „Záslužnou medaili města Smíchova“. Městská část Praha 5 navázala 2008 na tuto tradici.

Původní historická „Záslužná medaile města Smíchova“ je v publikaci „Jan Jungmann: Smíchov město za Újezdskou branou, Muzeum hl.m. Prahy, Praha 2007, str. 227“.

Obnovená „Záslužná medaile městské části Praha 5“ odpovídá původní Záslužné medaili města Smíchova, pouze rub je změněn, aby odpovídal reálnému stavu – znak města Smíchova je nahrazen znakem městské části Praha 5.

RMČ svým usnesením 8/240/2008 navrhla a následně ZMČ usnesení 11/15/2008 schválilo Pravidla pro udílení „Záslužné medaile městské části Praha 5“.

1. „Záslužné medaile městské části Praha 5“ (dále jen medaile) je určena k ocenění občanů, kteří se mimořádně zasloužili o městskou část Praha 5, nebo obyvatelům či rodákům s mimořádnými zásluhami v celorepublikovém nebo mezinárodním kontextu
2. Medaile je určena pro osoby bydlící, působící nebo jinak spjaté s městskou částí Praha 5 amůže být udělena in memoriam
3. Návrh na ocenění může podat každý občan starší 18 let
4. Návrh musí obsahovat následující údaje:
   1. Základní: údaje o navrhované osobě – jméno, příjmení, titul, bydliště
   2. Doplňující: informace o navrhované osobě – zaměstnání, další údaje o navrženém
   3. Důvodovou: zprávu k navržení ocenění – proč, z jakého důvodu
   4. Kontakt na navrhovatele, včetně telefonního či mailového spojení

 

Návrh musí být doručen na adresu: Kancelář městské části, úřad městské části Praha 5, Nám.14. října č.4, 150 22 Praha 5.

Návrhy shromažďuje Kancelář městské části, která rovněž připraví podklady pro projednání a rozhodnutí Rady městské části. Rada městské části vybere kandidáty k ocenění a sestaví návrh včetně zdůvodnění a předloží ke schválení zastupitelstvu městské části.

Ocenění se uděluje 2x ročně a to 21. února na Den městské části Praha 5 a  28. října  na státní svátek Dne vzniku samostatného československého státu.

1. Medaile je oboustranná, v barvě bronzové. Avers medaile odpovídá původní „Záslužné medaili města Smíchova“, udělované na přelomu 19. a 20. století, revers s nápisem „Městská část Praha 5“ a znakem městské části Prahy 5.
2. Oceněný obdrží medaili, miniaturu a pamětní list. Při slavnostním předání se podepíše do knihy držitelů medaile (pokud se nejedná o držitele in memoriam)
3. Akce předání organizačně zajišťuje Kancelář městské části.

 

Přehled držitelů Záslužné medaile Prahy 5 od roku 2008

Říjen 2008

prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. (narozen 31. 8. 1930 v Praze)

Absolvent Lékařské fakulty (LF) UK, významný lékař a chirurg, ale především zakladatel dětské onkologie v Československu. Od roku 1955 působil po dvě léta v léčebně pro děti postižené obrnou v Janských Lázních. Poté nastoupil jako sekundář na Kliniku dětské chirurgie Fakulty dětského lékařství (dnes 2. LF) UK a Fakultní nemocnice v Motole (FNM). Od roku 1974 pracoval jako vedoucí stanice dětské onkologie a o čtyři roky později se stal primářem onkologického oddělení FNM. Po pěti letech (1983) jmenován přednostou Kliniky dětské onkologie 2. LF UK a FNM. Titul profesora získal v roce 1987. Děkanem 2. FL UK od roku 1990. Několikrát vyznamenán, například medailí Za zásluhy, Cenou Josefa Hlávky nebo Čestnou medailí Akademie věd ČR. Mimo jiné Koutecký zastává funkci předsedy České onkologické společnosti. Také je zakládajícím členem Učené společnosti, dále zasedá v Radě Národního divadla a Nadaci Národní galerie v Praze. Autor více než sto padesáti vědeckých prací. Knižně kupříkladu vyšly Nádory dětského věku (1978), Klinická onkologie (1988) či Nádorová onemocnění dětí a mladistvých (1996). V roce 1997 publikoval i knížku pro děti s názvem Vodníček Buližníček. Mezi jeho záliby patří sbíraní starožitností a kuriozit. Radost též nachází v poslechu vážné hudby a v blízkosti výtvarného umění. Josef Koutecký je ženatý a má dva syny a dceru.

Miroslav Ondříček (* 4. listopadu 1934, Praha – 29. března 2015 )

Český kameraman, dlouholetý spolupracovník Miloše Formana. Po ukončení učebního oboru nastoupil do laboratoří Barrandovských ateliérů, následně se stal asistentem kamery a později asistentem zpravodajského filmu. Začal studovat večerní školu filmové tvorby na FAMU v Praze. Teprve po dvanácti letech se dostal k práci na celovečerních filmech, kdy začal spolupracovat jako kameraman, na filmech Miloše Formana a Ivana Passera. Miroslav Ondříček se podílel jako kameraman na čtyřech desítkách celovečerních filmů, kdy polovinu z nich natočil v zahraničí. Mezi nejslavnější filmy, na kterých se podílel, patří: Lásky jedné plavovlásky, If, Hoří, má panenko, O Lucky Man, Vlasy, Ragtime, Amadeus, Valmont, Taking Off. Spolupracoval i s českým režisérem Vávrou, americkým režisérem Mendelem, Hillem a Angličanem Lindsayem Andersenem. Ocenění: 1981 nominace na Oskara za Formanův Ragtime, 1984 nominace na Oskara Zlatá soška za film Amadeus , 1999 Český lev za dlouholetý přínos českému filmu, 2003 cena za celoživotní dílo v makedonské Bitole , 2004 cena Americké unie kameramanů za přínos mezinárodní kinematografii v Los Angeles, 2004 Krišťálový globus za umělecký přínos světové kinematografii na karlovarském festivalu 2005 cena za celoživotní dílo Asociace českých kameramanů, 2006 Medaile Za zásluhy I.stupně. Miroslav Ondříček bydlel ve své vile na Zlíchově na Praze 5.

Marie Tykalová (narozena  26.1.1931)

Tajemnice Obvodního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu Praha 5 a Praha – západ. Za války, spolu s matkou roznášeli tiskoviny, vzkazy a peníze. Dnes se stará o pietní místa, organizuje vzpomínkové akce a osvětu pro mládež (vedle besed s účastníky války např. i zájezdy do koncentračního tábore Flossenbürg). Marie Tykalová bydlí na území MČ Praha 5.

Lenka Reinerová (17. května 1916 Praha – 27. června 2008 Praha)

Česká spisovatelka, která svá díla psala pouze německy. Novinářka, poslední žijící představitelka kdysi tak slavné pražské německé literární scény, Pro svůj židovský původ a politickou orientaci musela v r. 1939 opustit ČSR. Podařilo se jí uprchnout do Paříže. V roce 1940 byla jako zatčena a internována v pařížském ženském vězení Roquette, pak vězněna v uprchlických táborech ve francouzské západní Africe. S pomocí přátel se jí podařilo znovu utéci do Mexika, kde pracovala na velvyslanectví české exilové vlády a kde se provdala za jugoslávského lékaře MUDr. Theodora Balka (1900-1974, původním jménem Dragutin Forot). Po válce se přes Jugoslávii vrátila do vlasti, po roce 1948 byla však pronásledována a v letech 1952-53 strávila patnáct měsíců ve vyšetřovací vazbě v Ruzyni pro podezření z trockismu a sionismu.  V roce 1964 se dočkala rehabilitace, tehdy už byla šéfredaktorkou časopisu Im Herzen Europas V roce 1970 ji postihl zákaz publikovat i pracovat v jakékoli redakci, směla pouze simultánně tlumočit a živila se překládáním knih. Lenka Reinerová je první nositelkou Schillerova prstenu (Schillerring 1999), jedné z nejprestižnějších německých literárních cen, je to nejvýznamnější pocta pro německy píšící autory, udělovaná ve Výmaru. Prezident Havel jí v roce 2001 udělil státní vyznamenání – Medaili za zásluhy I. řádu (za zásluhu o sbližování české, německé a židovské kultury). V r. 2002 se stala čestnou občankou hlavního města Prahy a v březnu r. 2003 byla poctěna vysokým německým vyznamenáním, Goetheho medailí. Dílo (české překlady): Hranice uzavřeny, 1956, Barva slunce a noci, 1969, náklad zabaven, Sklo a porcelán, 1991 Bez adresy, Neskutečně skutečné příběhy, 2001, Kavárna nad Prahou, 2001, Všechny barvy slunce a noci, 2002, Vůně mandlí, 2004, Praha bláznivá, 2005, Čekárny mého života, 2007. Lenka Rainerová bydlela na území městské části Praha 5.

Joachim Barrande (1799 – 1883)

Francouzský geolog a paleontolog; vychovatel. Proslavil se prozkoumáním č. st. prvohor; zabýval se želeźničním stavitelstvím. Napsal Système silurien du Centre de la Bohème (22 svazků, 6 000 stran, 1160 tabulí) a tím proslavil české země v geologických vědách po celém světě. Rozsáhlou knihovnu i sbírky věnoval Národnímu muzeu v Praze. Po něm je pojmenováno např. území části prvohor barrandien a pražská část Barrandov. Pamětní desku má na Újezdě.

Únor 2009

Plk.v.v. MUDr. Gustav Singer (21. 1.1914)

Lékař, před fašisty utekl do SSSR, vstoupil do ČS armády. Jako frontový lékař se účastnil bitvy u Sokolova. S 1. československým armádním sborem absolvoval frontová tažení z Buzuluku až do Prahy.

Ing.arch. Věra Machoninová (27. 9.1928)

Významná architektka, spolu s manželem založila Atelier Alfa. Je autorkou projektu Domu bytové kultury a spolu s manželem obchodního domu Kotva v Praze, lázeňského domu Thermal v Karlových Varech, či budova zastupitelského úřadu v Berlíně. V době normalizace atelier zrušen. Po smrti manžela obnovuje Atelier Alfa, a jejími dalšími projekty je např. centrální náměstí města Štětí (1996) (realizována jen část) nebo centrum města Jablonec nad Nisou (1999).

Ing.arch. Vladimír Machonin (3. 2.1920 – 12.1.1990)

Viz  Ing. Věra Machoninová

František Bakule (18. 5.1877 – 2. 6.1957)

Pedagog, organizátor výchovy tělesně postižených dětí. První ředitel Jedličkova ústavu v Praze, později ředitel Bakulova ústavu pro výchovu životem a prací. Jako první propojil výchovu postižených dětí s dospělými invalidy. Založil dětský sbor „Bakulovi zpěváčci“, s kterým hostoval v USA, Dánsku či ve Francii.

Manželé František Xaver Dušek (8.12.1731 – 12.2.1799) a Františka Josefína Dušková (6. 3.1754 – 8. 1.1824)

Významné osobnosti kulturního života své doby. František Xaver Dušek hubební skladatel, pedagog, je považován za zakladatele české klavírní školy. Jeho manželka Josefína Dušková byla významná pěvkyně, majitelka usedlosti Bertramka. Byly pořadatelé schůzek hudebníků a pozvedli společenský život v Praze. Na Bertramce hostili přední hudebníky doby – W.A.Mozarta (který skládal přímo pro J.Duškovou), či L.van Beethovena.

Říjen 2009

Madeleine Albrightová(15.5.1937)

Bývalá ministryně zahraničních věcí USA. Sehrála významnou úlohu v rozšiřování NATO o země bývalého východního bloku. Dcera diplomata Josefa Korbela se narodila na Smíchově. V roce 1939 s rodiči emigrovala před nacismem do Anglie a v roce 1948 před komunismem do USA. Vystudovala politologii a začala pracovat pro představitele demokratické strany. Stala se pracovnicí administrativy Bílého domu za prezidenta Jimmyho Cartera, prezident Bill Clinton jí jmenoval velvyslankyní USA v Radě bezpečnosti OSN a později ministryní zahraničních věcí. Byla historicky první ženou v tomto vysokém úřadu.

Jana Filipová (6.10.1947)

Dlouhodobě působí jako knihovnice v pobočkách Městské knihovny hl.m. Prahy v lokalitě Cibulek. Významně se zasloužila o rozvoj kulturního života v  městské části. Při výkonu svého povolání se soustavně a systematicky věnuje mladým čtenářům a v neposlední řadě také pečuje o tradice a historii Cibulek.

Karel Gott (14.7.1939)

Jeden z nejvýznamnějších českých zpěváků populární hudby. V roce 1958 získal první místo v soutěži amatérských zpěvákův a o pět let později se stal prvním vítězem ankety Zlatý slavík (tuto anketu vyhrál 34x).  24x zvítězil v ceně Týtý a získal řadu dalších našich i zahraničních cen. Vedle mnoha zlatých, je držitelem i diamantové desky za 13 miliónů prodaných zvukových nosičů.

JUDr. Otakar Frankenberger (18.12.1885 – popraven 10.10.1941)

Odbojová činnost. Působil na ministerstvu zemědělství ve funkci přednosty odboru, kde se podílel na vypracování nové pozemkové reformy. Napsal tři historické knihy, z nichž nejznámější je třídílná „Naše velká armáda“ o husitských válkách.  V době II. světové války se zapojil do odbojové činnosti. Zadržoval zásoby obilí v tajných skladech, byl však odhalen, obžalován z poškozování německých hospodářských zájmů a po krátkém procesu popraven zastřelením.

JUDr. Otakar Frankenberger (14.6.1911 – 6.11.1998)

Historik, politický vězeň. Při útěku z protektorátu byl chycen a zbytek války prožil v koncentračních táborech Birkenau a Buchenwald. Po válce byl požádán, aby nastoupil k policii, ale po roce 1950 ji musel opustit. Byl zatčen, obviněn z pobuřování oproti republice a odsouzen k  pracím v Jáchymovském dole. Po propuštění na amnestii se JUDr. Frankenberger živil jako úředník a později pomocný dělník ve slévárně. Po otci zdědil lásku k historii, ještě jako dělník navázal kontakty s Vojenským historickým ústavem a v odborných kruzích byl považován za uznávaného vojenského historika. V roce 1968 nastoupil do Vojenského historického ústavu, ale s příchodem normalizace byl penzionován. Je autorem řady historických knih.

Ing. Bohdan Bečka (14.4.1863 – 26.7.1940)

Stavitel, politik a národohospodář. Zapojil se do protirakouského odboje. Stal se členem Revolučního Národního shromáždění v roce 1918 a poslancem byl až do roku 1925, do roku 1929 senátorem. Po smrti Aloise Rašína se stal v roce 1923 ministrem financí. Byl stavitelem Košířské radnice, Paláce Křižík, sokolovny na Plzeňské ulici či Grafického a uměleckého ústavu v Grafické ulici.

Říjen 2010

Ing. Jan Fischer, CSc. (2. 1.1951)

Statistik, premiér České republiky 2009-2010 – navrhl na plénu ZMČ Milan Jančík bez zdůvodnění  – podpořilo 26 zastupitelů

Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc. (2.2.1942)

Biochemik, práce v oblasti genomů  – navrhl na plénu ZMČ  Milan Jančík bez zdůvodnění  – podpořilo 34 zastupitelů

Dalimil Klapka (22.5.1933)

Český herec a dabér  – navrhl na plénu ZMČ Milan Jančík bez  zdůvodnění  – podpořilo 34 zastupitelů

Prof. Ing. Valtr Komárek, DrSc. (10. 8. 1930)

Významný ekonom a prognostik. Byl ředitelem Prognostickému ústavu ČSAV, kde vytvořil tým zpracovávající návrhy možných změn, jehož členy a spolupracovníky byli např. Václav Klaus či Miloš Zeman. V listopadu 1989 spolupracoval s Občanským fórem a v prosinci se stal prvním místopředsedou vlády.  Letos obdržel Zlatou plaketu prezidenta Václava Klause za příspěvek k ekonomické transformaci. Prof. Ing. Valtr Komárek, DrSc. bydlí v ulici Nad Zámečkem v Košířích.

Mgr. Karel Veselý (8. 4. 1921)

Po vypuknutí války vstoupil do Čs. jednotek ve Francii, s nimiž ustoupil do Anglie. Jako radiotelegrafista se zúčastnil bojů u Dunkerku. Po válce byl demobilizován v hodnosti nadporučíka a vystudoval vysokou školu. Po škole nastoupil dobrovolně do výroby, kde utrpěl pracovní úraz – amputaci pravé ruky. Poté se věnoval pedagogické činnosti, zprvu na středních školách, později vyučoval angličtinu na Vysoké škole ekonomické. Mgr. Karel Veselý bydlí na Janáčkově nábřeží na Smíchově.

JUDr. Milada Horáková (25.12.1901 – 27. 6.1950)

Česká politička, oběť justiční vraždy během komunistických politických procesů v 50. letech minulého století za vykonstruované spiknutí a velezradu. Pracovala v Ústředním sociálním úřadu pražského magistrátu, angažovala se ve prospěch zrovnoprávnění žen v legislativě. Za 2. sv. války se zapojila do odboje, byla zatčena a vězněna v Terezíně a  v Aichachu u Mnichova. Po válce je zvolena do Národního shromáždění. V roce 1949 zatčena STB, označena za hlavu protistátního spiknutí a v politickém procesu odsouzena k trestu smrti a popravena. Od roku 1935, až do svého zatčení bydlela v ulici Zapova 376/3 na Smíchově.

JUDr. Jiří Hejda (25. 2.1895 – 25.4.1985)

Spisovatel a publicista, československý politik a národohospodář, účastník protinacistického odboje. Přispíval do Lidových novin, revue Přítomnost a Svobodného slova. Člen Ústřední plánovací komise, podílel se na přípravě hospodářského plánu. V roce 1949 byl zatčen a souzen v procesu s dr. Miladou Horákovou. Jako hlavní „hospodářský ideolog“ spiknutí byl odsouzen na doživotí. Popuštěn na amnestii až v roce 1962. JUDr. Jiří Hejda od roku 1932 bydlel v oblasti Cibulek v Košířích.

Říjen 2011

Ladislav Frej (26. 11.1941)

Se divadlu věnoval ochotnicky již od svého mládí, po absolutoriu brněnské JAMU začínal na satirické scéně Divadla Večerní Brno. Od roku 1970 trvale působí v Praze.  Čtyři roky hrál  v pražském Národním divadle, odkud se posléze vrátil  do Divadla na Vinohradech, kde již dříve působil. Ztvárnil mnoho krásných divadelních a filmových rolí, do povědomí veřejnosti asi nejvíce vešel rolí MUDr. Karla Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města. Manželé L.Frej a V.Galatíková žili od roku 1979 v ul. Zahradníčkova 42. Odstěhovali se v roce 1999, když majitel domu požádal o jeho navrácení v restituci. V.Galatíková je uvedena v knize Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5, 2. díl.  Jejich dcera Kristýna hraje ve Švandově divadle. Ocenění převezme: osobně.

Barbora Junková (25. 6.1925)

Se spolu s rodiči za války zapojila do odboje, ukrývali hledané osoby, sháněli zbraně. Postupně byli pozatýkáni – otec byl v roce 1942 umučen v koncentračním táboře Dachau, matka vězněna na Pankráci, popravena v roce 1944. Dne 5.12.1943 byla zatčena i Barbora Junková, vězněná nejdříve v Plzni, pak na Pankráci a později převezena do Aichachu a Landshutu, kde se dočkala osvobození  5. května 1945. Spojitost s Prahou 5: Trvalé bydliště Holečkova ul, Smíchov. Ocenění převezme: osobně.

Mgr. Libuše Papírníková (30. 5. 1939)

Vystudovala Pedagogickou fakultu UK v Praze – speciální pedagogika u prof. Matějčka.  Spolupracovala s prof. V. Mertinem a založili koordinační radu speciálních pedagogů, která ve své době byla velmi prospěšná v oblasti výchovného poradenství a speciálního školství. Od roku 1974 pracuje většinou ve speciálním školství na území Prahy 5. Její působiště byly hlavně dřívější zvláštní školy: ZvŠ Nepomucká, ZvŠ Lužiny, ZvŠ Pod Radnicí. Tam pracovala nejdříve jako učitelka, později jako výchovná poradkyně a zástupce ředitele. Od roku 2002 je v ZŠ Grafická, kde vede poradenské pracoviště, je výchovnou poradkyní při volbě povolání.  Jejími žáky jsou především romské děti z Prahy 5, zná jejich rodinné zázemí, čímž výrazně pomáhá učitelům i sociálním pracovnicím. Je členkou o.s. Veselý Smíchov a jako seniorka je hlavní osobností v Klubu seniorů při této organizaci. Trvalé bydliště Pod Kavalírkou. Vede poradenské pracoviště ZŠ Grafická.

Věra Galatíková (19. 8.1938 – 21.12.2007)

Vystudovala Janáčkovu akademii múzických umění, poté působila ve Východočeském divadle v Pardubicích, Od roku 1993 byla členkou činohry Národního divadla. V roce 1994 získala divadelní Cenu Thálie. Byla skvělou dabérkou, hlas propůjčila například francouzské herečce Annie Girardotové. Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržela v roce 2000 Cenu Františka Filipovského. Spojitost s Prahou 5: viz L.Frej. Ocenění převezme: manžel Ladislav Frej.

Bedřich Makovec (5. 4. 1896 – 20. 6. 1970)

Se narodil na Zlíchově, kde prožil celý život. V květnu 1945 se zapojil do Pražského povstání, přihlásil se do střediska odporu v oblasti Zlíchov – Smíchovské nádraží a byl odvelen na obrněný vlak Blaník. Dne 9. května se stáhli ještě s jinými obránci Prahy z jižních obcí, protože Němci získali výhodné místo na Barrandovském mostě a kulometem ostřelovali barikádu z převrácené tramvaje a dlažebních kostek. Tam byl zasažen Václav Ulrych a volal o pomoc. B.Makovec se plížil na pomoc, když ho zasáhla kulometná salva. Jeho obě nohy byly zasaženy. Zdravotníky byl odnesen a dopraven do nejbližší nemocnice. Tam mu byly obě nohy amputovány, jedna nad kotníkem a druhá pod kolenem. V nemocnici setrval 5 měsíců.  Za své hrdinství byl vyznamenán Válečným křížem za statečnost. Rodina po několik generací a on žil Na Zlíchově 4. Ocenění převezme Miroslava Kohoutová, dcera oceněného.

Říjen 2012

Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc. (nar. 3. července 1940 Bratislava, Slovenská republika)

Je český chirurg, který v letech 1992–2010 působil jako přednosta III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice Motol. Zabývá se transplantací plic. Vychoval řadu zručných chirurgů. V roce 1997 jeho tým uskutečnil první transplantaci plic v České republice. Působí v oboru hrudní a břišní chirurgie. Spojitost s Prahou 5:  MUDr. Pavel Pafko působil v letech 1992–2010  jako přednosta III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice Motol.

Miroslava Knapková ( 19. září 1980, Brno)

Je česká veslařka, olympijská vítězka ve skifu z LOH 2012 v Londýně, mistryně světa pro rok  2011, vítězka Světového poháru 2002 a 2009, mistryně Evropy z let 2008 a 2011, akademická mistryně světa 2002 a také několikanásobná mistryně České republiky. V dětství se věnovala běhu na lyžích. S veslováním začala v devatenácti letech ve veslařském oddílu TJ Lodní sporty Brno. Po přestěhování do Prahy závodí za VK Slavia Praha. V roce 2011 se na slovinském jezeře Bledu stala mistryní světa ve veslování na skifu, v roce 2012 i olympijskou vítězkou. Spojitost s Prahou 5 Miroslava Knapková žije na Praze 5 a působí ve veslařském klubu Prahy 5.

Nina Divíšková (12.7.1936, Brno)

Je známá herečka, režisérka i pedagožka. Za minulého režimu byla pro občasné problémy se svým třídním původem zcela stranou pozornosti. Na studiích se seznámila se svým manželem, hercem a režisérem Janem Kačerem, s nímž má tři děti. Po absolutoriu studia herectví na pražské Divadelní akademii múzických umění nastoupila do angažmá u ostravského Divadla Petra Bezruče, odkud r. 1965 přešla do Prahy, do nově vzniklého Činoherního klubu. Do její filmografie patří například Začátek druhého podzimu (Peter Hledík, 1990), Žebrácká opera (Jiří Menzel, 1991), Hat-Trick (FAMU, David Sís, 1992), Hranice stínu (Martin Müller, 1996), Kytice (F.A. Brabec, 2000), Takový slušný člověk (TV, Otakar Kosek, 2002), Nekonečná neděle (TV, Lucie Bělohradská, 2003)  Morgiana (J. Herz). Hraje v seriálu Tv Nova Ulice Libuši Šmídovou matku Ingrid.  N. Divíšková se mimo své umělecké práce věnuje též pedagogické činnosti na pražské Vyšší odborné škole herecké.  Manželé Nina Divíšková a Jan Kačer žijí v ulici V Javoříčku, Praha 5 a vychovali zde své tři děti.

Jan Kačer (3.10.1936, Holice)

Je známý herec a režisér. Patřil vždy k uznávaným uměleckým osobnostem, byť v době normalizace s omezenými možnostmi uplatnění. Jako herec a režisér se významnou měrou podílel na umělecké profilaci Divadla Petra Bezruče. Patřil k zakládajícím členům Činoherního klubu v Praze. Na postu režiséra se prosadil ve Vinohradském divadle. Změněné politické poměry po roce 1989 zhodnotily umělecký význam Kačerovy osobnosti a jako režisér působil na naší přední scéně v Národním divadle (1990-1997), uvedl řadu inscenací domácího i světového repertoáru. Od roku 1997 zůstává v Národním divadle výhradně hercem, zatím naposledy jej diváci mohli vidět v představeních Čekání na Godota nebo Špinavé ruce. Manželkou Jana Kačera je herečka Nina Divíšková (1936), spolužačka z DAMU i dlouholetá kolegyně z Ostravy a Činoherního klubu. Mají spolu tři dcery. Manželé Nina Divíšková a Jan Kačer žijí v ulici V Javoříčku, Praha 5.

PhDr. Jan Kefer (1906 – 1941)

Byl významný český knihovník, spisovatel, skautský činovník a představitel protinacistického odboje za druhé světové války. Vystudoval Filosofickou fakultu UK a od roku 1924 pracoval jako knihovník Národního muzea v Praze, v roce 1938 byl jmenován zemským muzejním komisařem. Vyvíjel rozsáhlou překladatelskou a přednáškovou činnost. Spolupracoval na „Velkém novém slovníku naučném“, psal do mnoha vědeckých časopisů a redigoval revui „Logos“. Za druhé světové války byl významným  představitelem protinacistického odboje, 18.6.1941 byl gestapem zatčen a 3.12.1941 zahynul v koncentračním táboře Flossenburg. PhDr. Jan Kefer žil Praze 5, v ulici P. Švandy č. 7 v letech 1936 – 1941.

PhDr. Bohumír Lifka (1900 – 1987)

Významný český knihovník, exlibrista a heraldik, žil v letech 1900 až 1987. Vystudoval Filosofickou fakultu UK a absolvoval také Státní knihovnickou školu.  Pracoval v Univerzitní knihovně, v knihovně Národního muzea a od r. 1940 jako řádný správce knihovny Náprstkova muzea. V roce 1959 byl zatčen a obviněn z údajné protistátní činnosti a odsouzen na sedm let. Amnestie v roce 1960 umožnila jeho propuštění, ale nepodařilo se mu už zapojit se do jeho původního zaměstnání. Téměř až do svých 85 let pracoval na základě smlouvy o dílo v základní knihovně ČSAV. V roce 1969 byl částečně rehabilitován, ale úplná rehabilitace byla provedena teprve v roce 1992, tedy pět let po Lifkově smrti. Široké spektrum jeho literárního díla zahrnuje početnou řadu prací od studií o zámeckých, klášterních a soukromých knihovnách až k pracím rodopisným, heraldickým a literárně historickým. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří  Minulost a přítomnost knižní kultury ve Žďáru nad Sázavou (1964), Ex libris a supra libros v českých korunních zemích v létech 1000 – 1900 (1980),  Valdštejnská knihovna na zámku v Doksech (1969),  Moravské léto F.X. Šaldy ve Starém Hobzí v r. 1912 (1971), Radomyšl – dějiny jihočeského městečka a okolí (1993). PhDr. Bohumír Lifka žil na Praze 5 na Dívčích hradech.

Říjen 2013

Ing. Arch. Vladimír Grégr (3.8.1902 – 22.2.1943)

Českých architekt meziválečného období, spolupodílel se na projektování a výstavbě Barrandova, je autorem projektů řady vil na Smíchově. Vladimír Grégr na Barrandově postavil postupně sedm vil se všemi atributy romantických staveb. Ta nejstarší z roku 1931 ve vlásenkové zatáčce Barrandovské ulice (č. 46) byla nejstřízlivější a asi architektonicky nejcennější. Byla tzv. “výstavní vilou”, kterou si mohli po dokončení zájemci prohlédnout. Kromě vil projektoval Grégr také známý bar Trilobit na konci kaskádových teras Urbanovy restaurace a přímo na Vltavě navrhl speciální prám jako zázemí populární plovárny. Romantický styl pak uplatnil i u dalších svých děl v jiných lokalitách: vile na smíchovských Hřebenkách (Nad Výšinkou 13). Nadaný architekt se během války zapojil do ilegální činnosti. V roce 1940 pomohl k emigraci významnému politikovi a předsedovi agrární strany Ladislavu Karlu Feierabendovi (1891-1969), který se zapojil do podzemního hnutí ve skupině Politické ústředí, jež byla prozrazena. Grégr byl následně zatčen gestapem, dva roky vězněn a mučen ve věznicích na Pankráci a v Berlíně, v září 1942 odsouzen k trestu smrti a posléze 22. února 1943 popraven v nechvalně známé věznici v Plötzensee.

Božena Viskupová

Hudební pedagožka, významnou pedagogickou, výchovnou, odbornou a uměleckou práci v oblasti všeobecného a odborného hudebního vzdělávání.  Paní Viskupová se celý svůj život s nevyčerpatelným nasazením snaží pedagogicky obohacovat hudební výchovu dětí a mládeže. V hudebně pohybové výchově působila na statisíce dětí, školila tisíce českých a slovenských pedagogů mateřských, základních i pedagogických škol, tvořila osnovy práce, metodické příručky. Z jejich odborných knih stále studují studenti středních a vysokých škol. Výčet její celoživotní práce je skoro nevyčerpatelný a mohl by pokračovat v oblastech sběratelství lidových písní, práce v České hudební společnosti, v oblastech mezinárodní spolupráce. I ve svých 100 letech se těší úctě u pedagogů a studentů na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Prof. Rostislav Vaněk, ak. malíř a grafik (* 31. 10. 1945 v Praze)

Je významnou osobností grafického designu. Zasáhl do všech jeho oblastí od tvorby poštovních známek, přes grafické řešení stovek knih, řady plakátů, výstavních expozic až k rozsáhlým celkům vizuální komunikace (orientační systém pražského metra, PS ČR, Nové scény ND a pod.). V posledních letech se věnuje navrhování typografických písem. Je držitelem celé řady ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku, mimořádné ceny Icograda 2002, řady ocenění vynikající výrobek Design centra ČR a ocenění Bienále grafického designu v Brně, kde mu v roce 2010 byla udělena cena za významný přínos grafickému designu. Od roku 2000 vede Ateliér grafického designu a vizuální komunikace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde kromě studijních úkolů se studenty realizoval řadu veřejných zakázek. Se studenty připravil i soutěž na logo a vizuální styl Městské části Praha 5. Žije a pracuje na Náměstí 14. října v Praze 5.

Mgr. Luboš Ondráček – nar. 20.8.1955

Hlavní trenér VK Smíchov, v mládí vyrůstal na Smíchově a byl v dětství i během studia na Gymnáziu na Zatlance členem VK Slavia. V letech 1997-2001 byl hlavním trenérem Slavia Praha a reprezentačního družstva. Účastnil se OH 1996 v Atlantě jako team leader a trenér posádky. V letech 2001 – 2006 působil v australské Sydney mimo jiné jako manažer reprezentačních týmů Austrálie. Nyní se věnuje opravě a stavbě závodních lodí.

Zuzana Daušová – ředitelka HelpPes -Centra výcviku psů pro postižené o.p.s.

Je odbornice na výcvik psů, téměř 39 let se věnuje práci se psy, je držitelkou Zlatého odznaku vzorného výcvikáře. Z malé organizace vybudovala za 12 let nejlepší organizaci svého druhu v ČR – jako jediná dokázala splnit velmi těžká kritéria pro udělení akreditace mezinárodních odborných organizací Assistance Dogs Europe a Assistance Dogs International. Helppes se stal poskytovatelem sociálních služeb, předal klientům již 170 psů se speciálním výcvikem a pomohl téměř tisícovce majitelů psů z řad nejširší veřejnosti naučit se znát a zvládat své psy. Pořádá vzdělávací programy pro děti i dospělé v oblasti komunikace a pomáhá osobám s nejrůznějšími typy postižení. Helppes se zapojil a podílí se na tvorbě přístupových práv osob s postižením – majitelů psích pomocníků a spolupracuje při úpravě legislativních norem ve prospěch lidí s postižením. Zatím posledním úspěchem Helppes je získání Ceny veřejnosti a titulu Neziskovka roku 2013.

Luděk Sobota – nar. 27.5.1943

Přes 40 let žije v Praze 5 na Smíchově. Vystudoval nejprve dopravní průmyslovku, poté absolvoval herectví na pražské DAMU. Přestože měl schopnost hrát dobře i charakterní role, jeho parketou se stala hlavně komika, především autorská, založená na vlastních textech a improvizaci, která z něj společně se charakteristicky koktavým projevem dělala učiněného baviče. Svůj talent a mnohočetné zkušenosti z divadla dokázal Luděk Sobota zúročit i na stříbrném plátně. Bydlí na Malvazinkách.

Říjen 2014

Marta Kubišová (*1942)

Populární česká zpěvačka v letech 1963-1970. Jako symbolu „pražského jara“ 1968 byla v době normalizace 1970-1989 prodásldována, je a nesměla veřejně veřejné vystupovat. Je signatářkou Charty 77, v roce 1988 vystoupila na demonstraci při příležitosti 40. výročí vyhlášení Deklarace lidských práv. V listopadu 1989 zpívala z balkónu budovy Melantrichu na Václavském náměstí svou legendární píseň Modlitba pro Martu a také československou státní hymnu. Pravidelně vystupuje na koncertech, moderuje pořad o zvířatech „Chcete mě?“ a do nedávna také adventní koncerty přenášené Českou televizí. V roce 1995 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy. Je jednou z patronek sociálního projektu Domu šance, který pomáhá „dětem ulice“. Marta Kubišová řadu let žije v Motole. http://cs.wikipedia.org/wiki/Marta_Kubišová

MUDr. Radim J. Šrám, Dr.Sc. (*1939)

V současné době působí jako vedoucí Oddělení genetické ekotoxikologie Ústav experimentální medicíny AV ČR. Má dlouholeté zkušenosti s prováděním studií zabývajících se zdravím ve vztahu k životnímu prostředí, zejména v oblasti genetické toxikologie a molekulární epidemiologie. V letech 1991-2013 byl řešitelem řady národních i mezinárodních projektů. Od r. 2008 koordinoval také rozsáhlý výzkum znečištění ovzduší na Ostravsku, který byl zaměřen jak na hodnocení vlivu znečištění ostravského ovzduší na zdravotní stav populace, zejména dětí, tak na studium genotoxicity látek přítomných v ovzduší Ostravska a jejich škodlivé účinky na genetický materiál. Publikoval více než 350 článků v recenzovaných odborných časopisech. Je členem několika národních poradních orgánů dohlížejících na kvalitu životního prostředí a zdraví. Z hlediska konsiliárních činností je expertem WHO (WHO-Europe, WHO-IPCS), kde se podílí na přípravě materiálů o vlivu znečištěného ovzduší na genetický materiál dětí. Žije na Praze 5.

Milada Bartošová (*1926)

Je od roku 2004 předsedkyní Místní organizace Svazu důchodců ČR v Praze 5. Toto občanské sdružení bylo založeno v roce 1991 a od této doby nepřetržitě pracuje jako nejpočetnější a nejaktivnější organizace SDČR v Praze. V roce 2011 bylo za svoje aktivity oceněno Kontem Bariery – Nadací Charty 77 a byl mu udělen titul SEN SEN (senzační senioři). Činnost této organizace pod vedením paní Milady Bartošové spočívá především v pravidelných čtvrtečních besedách, které se konají v KK Poštovka. Každé z téměř čtyř desítek každoročně pořádaných akcí se zúčastňuje kolem 80 členů z 130 členné místní organizace. Na těchto akcích se senioři seznamují nejenom s aktuálním děním v Praze 5, ale i s informacemi z různých oblastí lidského života. Další velmi populární aktivitou organizace jsou pravidelné výlety po České republice, ale i procházky Prahou, návštěvy koncertů, divadel a výstav. Podstatou činnosti MO SDČR v Praze 5 je aktivizace seniorů (převážně osamělých žen) a naplňování hesla Svazu důchodců: „Aby člověk nebyl sám“.

Pavla Vavrisová (*1959)

Vystudovala střední zdravotnickou školu v Kladně. Poté pracovala jako zdravotní sestra v Domě – pensionu pro důchodce Kladno–Švermov a v Domově pro seniory Olomouc–Chválkovice. Po přestěhování do Prahy v roce 1987 nastoupila do Centra sociální a ošetřovatelské pomoci Praha 5 jako terénní pečovatelka. Pracovala nejen v terénu na Smíchově, ale také rozvážela obědy a nákupy. Od roku 1990 pracuje jako koordinátorka pečovatelské služby pro Prahu 5. V terénu zajišťuje pečovatelskou službu pro obyvatele Prahy 5 a chod Domu s pečovatelskou službou na adrese Zubatého 10. Vede pracovní skupinu pro vypracování a aktualizaci Standardů kvality sociálních služeb CSOP Praha 5 a je v komisi pro hodnocení žádostí o byt v domě s pečovatelskou službou a o byt s pečovatelskou službou v Praze 5. Od 1.6.2014 pracuje jako vedoucí koordinátorka pečovatelské služby.

Jakub Arbes (*1840 – †1914) – in memoriam

Byl slavný český spisovatel, novinář, publicista, smíchovský patriot a jeden z nejvýznamnějších smíchovských rodáků. Velkou část svých děl zasadil právě do této pražské čtvrti. Studoval na nižší reálce u sv. Jakuba, kde se seznámil s později známým a uznávaným spisovatelem Juliem Zeyerem. Dále pokračoval na novoměstské vyšší německé reálce v Mikulandské ulici, kde ho češtinu učil Jan Neruda, který se stal jeho velkým vzorem i přítelem.  Jako novinář začínal roku 1867 v redakci časopisu Hlas, později se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Za své články a vedení Národních listů byl německou porotou odsouzen na 15 měsíců vězení v České Lípě. Spolu s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek. V letech 1876 – 1879 působil jako dramaturg Prozatímního divadla. Zavedl nový literární útvar – romaneto, tj. povídku s dobrodružným, napínavým až tajuplným dějem. V roce 1914 uplynulo 100 let od jeho úmrtí.

Ing. Petr Kunštát (*1948)

Na Praze 5 zpočátku pracoval jako člen výboru jednoty a od března 2004 ve funkci předsedy Jednoty Praha 5 a Praha Západ Československé Obce Legionářské. Jednota  po celé období spolupracovala s MČ Praha 5 především při organizaci a realizaci oslav významných státních výročí, jako osvobození naší vlasti, vznik samostatného československého státu a dále při pietních akcích. Členové jednoty prováděli besedy a poznávací zájezdy pro  školy s tématy týkajícími se II. světové války a období okupace. Ocenění Petra Kunštáta není jen ocenění jeho osoby, ale dá se chápat jako ocenění práce celé jednoty Praha 5 Československé Obce Legionářské a především těch členů, kteří se podíleli na besedách se školáky.Ing. Petr. Kunštát se narodil 9. 9. 1948, na Praze 5 bydlel od roku 1984 do roku 2012.