Závislost je nemoc. Klienti „káčka“ potřebují zdravotní a sociální péči

09/07/2024

Denně projde kontaktním centrem SANANIM poblíž parku Na Skalce nad rušnou Radlickou ulicí přes 120 klientů, kteří jsou závislí na návykových látkách nebo hazardu. Nezřídka se zde objevují i jejich blízcí, jež nelehká situace zasahuje. V Česku se vyskytuje 45 tisíc uživatelů nealkoholových drog, asi jedna třetina žije v Praze. Deset procent má trvalý pobyt v páté městské části, říká vedoucí kontaktního centra SANANIM David Pešek.

 

Vnímáte, že se na drogově závislé ostatní občané dívají negativně?

Je to podobné jako s jinými duševními nemocemi. My jako společnost musíme usilovat o nějakou integraci versus stigmatizaci. Musíme podporovat preventivní aktivity. Že bychom situaci měli efektivně řešit, je v zájmu nás všech. Jde přece o veřejné zdraví. Je také důležité, abychom jako společnost měli více kontakt se soucitem a byli si vědomi, že tito lidé se ocitli ve své situaci nedobrovolně, pod tíhou osudu. Často neměli lehké dětství, prošli dětskými domovy a pak skončili na ulici.

 

Takže je potřeba na ně nahlížet jako na nemocné?

Samozřejmě, vždyť závislost je nemoc, a lékaři ji tak diagnostikují jako jakoukoli jinou nemoc. Jsou to objektivně nemocní lidé, kteří často nedosáhnou na zdravotní ani sociální péči. Často jen potřebují léky jako diabetik inzulín.

 

Byla by péče dostupnější, kdyby bylo v Praze aspoň osm kontaktních center, jak navrhuje protidrogová komise MHMP?

Jasně. A nejen to, ale více substitučních zařízení, aplikačních místností a tak dále by snížilo počet drogově závislých ve veřejném prostoru. Kdyby tyto služby měly podporu a existovaly, většina problémů by se vyřešila. Navíc zdravotní, duševní i sociální stav uživatelů by se zlepšil. Řeší se tím blaho celé společnosti. Od Prahy 5 dostáváme zdroje na takzvanou komunitní práci, která je z velké části o monitoringu, předcházení konfliktním situacím, sběru infekčního odpadu a podobně. Nemůžeme tím ale jakkoliv suplovat práci policie.

 

Nebylo by lepší, aby spíš drogy nebrali?

To bychom se dostali do složitější diskuze. Velká část společnosti totiž drogy užívá ve velkém. Ale nejvíce stigmatizujeme ty, kteří jsou na okraji společnosti a vlastně nejzranitelnější. Na toto téma vyučuji na lékařské fakultě, takže bych o tom mohl mluvit dlouho. Společnost bez drog je utopie, jsme zvyklí si neustále „měnit stav vědomí“ různými látkami. Milion pět set tisíc lidí v ČR je rizikových pijáků alkoholu, 700 tisíc v ČR závislých na lécích tlumících úzkost a bolesti, další stovky tisíc závislých na tabáku, mnoho na sázení. Každý tyto návykové látky ale bere jako samozřejmost a v sociálně zdravotních dopadech je alkohol na prvním místě.

 

To se těžko vysvětluje, když tady tyto lidi vidí v parku i děti.

Dělám s lidmi, co užívají drogy, přes dvacet let a troufnu si říct, že 99 procent těchto lidí problémy ve veřejném prostoru nedělá. Z pohledu kriminální činnosti se tu toho objektivně moc neděje, ty hloučky lidí především nevypadají hezky, vzbuzují v nás odpor spojený se strachem, kam až bychom mohli klesnout. Jsme učeni snažit se vidět jen hezké věci. Místo inkluze stigmatizovat.

 

Jak mohou pomoci preventisté?

Veřejný pořádek jako takový je práce městské policie, státní policie a městské části si na to můžou najímat i různé agentury. Toto vymáhat opravdu mohou jen oni a je to jejich zodpovědnost. V tomto selhalo minulé vedení radnice, které uzavřelo preventivní program Progressive, a jak vidno, situace se jen zhoršila. Praha 5 se situaci snaží nyní řešit, sama to ale bez spolupráce s jinými městskými částmi nevyřeší. Existuje fenomén NIMBY: not in my backyard, to je stigmatizační postoj. Když už někdo legitimizuje službu jako potřebnou, říká: ale hlavně ne v našem sousedství. Pokud nějaká městská část jde do nějakých represivnějších opatření, což se třeba na Praze 1 událo, vyhnalo to sice lidi z hlaváku, ale ti pak přišli k nám. Potřebujeme systémové řešení, ne aby se vinou politiků problém jen přeléval z jednoho místa na druhé.

 

Co aplikační místnosti po vzoru ze zahraničí?

Pomohly by strašně moc, protože by část drogově závislých nebyla zkrátka vidět. Problém je, když se zavírají nízkoprahová zařízení. Systém ztrácí s těmito lidmi kontrolu, nejsou testováni na infekční choroby, neprobíhá sociální práce, nedostávají zdravotní materiál a chovají se rizikověji. V našem zařízení máme zhruba šest tisíc klientů v kartotéce, to je absurdně moc. Potřebujeme více podobných zařízení. Racionální přístup místo populismu.