Městská část Praha 5

Titulní stránka PĚTKA Mapa volnočasových aktivit Praha 5 Česky English

Jste zdešipka doprava Úřad šipka doprava Aktuality

 

Anketa

Jakou tramvajovou linku ve své pravidelné trase preferujete pro obsluhu Radlic (zastávky Křížová až Radlická)?

 
 

Pietní akty ke Dnu památky obětí komunistického režimu - 27.6.2017

Právě dnes se na několika místech účastnili představitelé MČ Prahy 5 aktu kladení věnců k uctění památky obětí komunistického režimu. Den 27.6. nebyl pro tuto upomínku vybrán náhodně - v tento den, před 67 lety, po zmanipulovaném politickém procesu, byla popravena Milada Horáková, která se tak stala symbolem nespravedlivě odsouzených komunistickým režimem.

Přítomni byli zástupci městské části Praha 5 - Ing. arch. Zuzana Hamanová, předsedkyně Výboru územního rozvoje, PhDr. Marie Ulrichová-Hakenová, uvolněná zastupitelka, radní JUDr. Petr Lachnit a Mgr.Vít Šolle a v neposlední řadě starosta Ing. Pavel Richter.

Od 9:00 probíhala pokládka věnce před sochou Milady Horákové, která se nachází v ulici Na Doubkové 8, před budovou kostela Českobratrské církve evangelické, pokračovalo se v 10:00 na Újezdu, kde byl pořadatelem Magistrát hlavního města Prahy společně s Konfederací politických vězňů, a poslední pokládka proběhla v 11:30 před domem, kde byla Milada Horáková zatčena - v ulici Mošnova 2.

 

 

 Níže přikládáme proslov starosty Ing. Pavla Richtera:

Vážení přátelé,

scházíme se dnes - právě tady na území farního sboru Českobratrské církve evangelické na Smíchově - abychom si zpřítomnili památku i oběť političky, poslankyně, sociální aktivistky, právničky Milady Horákové. Ženy, která žila od roku 1935 s manželem a později i se svojí dcerou právě tady na Smíchově a byla členkou tohoto evangelického sboru. Zpočátku to pro ni mohlo být členství spíš formální a vnější. A jak víme ze svědectví nejbližších, skutečně věřící se stala až po trýznivé válečné zkušenosti. V roce 1944 stanula společně s manželem pro svoji protinacistickou činnost před soudem v Drážďanech. Nacistický žalobce požadoval trest smrti za zradu. Bránila se sama. Konečný rozsudek bylo možné pokládat za mírný: osm let vězení. Dočkala se osvobození a co nejrychleji se vrátila do Prahy a plně se zapojila do obnovy společnosti. Byla si od té chvíle vědoma křehkosti a vážnosti života – jak o tom svědčí jeden z posledních jejích dopisů rodině. Horáková v něm píše: „Víte, že jsem Vám často po návratu z německého vězení říkala, že jsem si vědoma, že mi můj život, který jsem opravdu Božím zázrakem zachránila, byl jen propůjčený.“

Uplynulo pět let a Milada Horáková se ocitla před jiným soudem – tentokrát komunistickým. Byla to zmanipulovaná politická fraška – se sovětskými poradci v zákulisí i s masivní propagandou směrem do společnosti - při které padnou čtyři rozsudky smrti. Celospolečenská atmosféra byla komunistickým aparátem  vybičovaná do nenávisti a zloby. Tisíce rezolucí žádají pro vnitřně pevnou ženu-političku trest smrti. A k tomu si připočtěme zbabělost a strach prosovětského prezidenta Gottwalda, který si tehdy kladl pouze jedinou otázku: „Když nepodepíši rozsudek smrti, co tomu řeknou  v Moskvě? Řeknou, že jsem slaboch a liberál.“ „Stalinův žák“  Gottwald i navzdory protestům světové veřejnosti - ozval se Albert Einstein i generální tajemník OSN Trygve Lie, o milost prosili skandinávští, francouzští, holandští intelektuálové – s rozsudkem smrti souhlasil.

Poslední noc svého pozemského života strávila Milada Horáková v pankrácké cele. Už se asi nikdy nedozvíme, jestli jí bachaři splnili její poslední přání - vydání utišujícího léku, šunku k večeři a k ránu černou kávu a sklenku červeného vína. Skloněna nad posledními dopisy - píše je inkoustovou tužkou, pevným čitelným písmem a bez škrtů - dotýká se své nejhlubší existenciální zkušenosti. Píše věcně: „Nelitujte mě. Žila jsem život plný, opravdový život, který nestál, nezahníval, ale prudce tekl a vířil. Byl to prostě skutečný život, a já jsem zaň Bohu neskonale vděčná.“

Vzácná žena a politička Milada Horáková byla komunistickými pohůnky popravena před 67 lety, brzy ráno 27. června 1950. Mezi nejcyničtější manýry totalitních režimů patří zametení stop po mrtvých – a to i v případě Milady Horákové, jejíž popel byl vysypán na anonymním místě.                                                 

 

Milada Horáková svůj hrob nemá, ale navzdory tomu víme, že ani nacisté, ani komunisté ji nezlomili a její duch zůstal nepokořen. V politickém životě odmítala hrát jakoukoli pokryteckou hru, nechybělo jí sociální cítění i  realistické myšlení; a podstatné pro ni byly hodnoty demokracie a svobody a také  rozměr naděje,  který čerpala právě v tomto sboru.

 

Na závěr svého vystoupení bych chtěl připomenout také tvůrce tohoto památníku,  sochaře Olbrama Zoubka, s nímž jsme se rozloučili před několika dny.

 

Pietní akt z pražského Újezdu byl přenášen Českou televizí, záznam k nahlednutí zde:                               

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/217411058060627  - projev starosty Ing. Pavla Richtera začíná v čase 16:16 záznamu

Přečteno: 53879x
Publikováno: 27.06.2017, poslední změna: 28.06.2017
Autor: Kancelář starosty
Vytisknout